Sedím s tebou u stolu a ty náhle zakloníš se vzad, neb zajímá tě, co skrývá pootevřený můj hradní sklad. Jak v záklonu jsi hlubokém, tvůj klín mi padne do voken. Já vyvalil jsem bulvu, neb pod sukní krátkou shrnutou zahlídl jsem tvou obnaženou vulvu. Drze na mě zírala a v tu chvíli silná touha můj meč hnedle sžírala. Já polknul jsem na sucho a řekl jsem si, děvucho, jestli neukojím chtíč, tak budu z toho celý pryč! Drapnul jsem tě za stehniska, vzpíráš se, tak prdel liskám. Posadím tě na svůj stůl, nevojet tě byl bych vůl. Jazykem přejíždím kozu, hned tvrdá je jak kolo od povozu. Už nebráníš se více, poštěvák hoří ti touhou jak církevní svíce. Pak s brutalitou válečníka mrdám pičku tvou, když si o to tolik říká. Ječíš, že i hejkal v lese tuhle touhu těžko snese. Tak vyleze ze své sluje a pod hradem masturbuje. Nejde jinak, když tvůj úd ovládne tak silný pud. Otočím tě zezadu, ať chvíli ječíš do hradu. Tohle i můj kněží ustojí jen stěží. Na dvoře si chytí sele, narve mu ho do prdele. Nad ránem silně naříkáš, že ti vulva otýká. Nářek jsem tvůj utišil, do huby ti strčil pyj. Už si holka pochopila, kdeže jsi to vlastně byla? Nikde se to neříká, ty našla jsi hrad a v něm rytíře Mrdníka!